Zkoušel jsem to dát na uložto.cz, ale něják mi to neprošlo a nechci si s tím teď hrát.
Tak jsem nakopíroval jen text : Jinak, když by někdo měl zájem hodím to do emailu (adresu do SZ) Vyšlo to teď v auto motor a sport Travel Extra první číslo dalšího jejich specialu.
Sen o ceste z Prahy až do Zell am See, kde má
slavná Grossglockner Hochalpenstrasse nultý
kilometr, bez strechy vzal za své hned na zacátku
kvuli špatnému pocasí. Poprvé jsme ji stáhli až
za Salcburkem. Nejprve jsme ale museli prerovnat veci
v zavazadlovém prostoru, který se se složenou strechou
zmenší z 310 na 180 I. Hlavne fotografovi také vadilo, že
ji nelze alespon trochu nadzdvihnout. Takže když potreboval
do brašny pro jiný objektiv, musela strecha nahoru.
Trvá to sice jen 20 sekund a také pohled na celou operaci
je imponující, po case to ale obtežovalo.
Sladkou odmenou za trochu nepríjemností se strechou
byl ale úžasný výhled na strmé kopce a krásný
zvuk preplnovaného šestiválce odrážející se od sten
tunelu. Tento radový klenot s 225 kW a 400 Nm servírovanými
již od 1300 (!) do 5000/min dává Z4 Roadster
doslova krídla (250 km/h, 5,1 s).
Stejne jako vetšina turistu jsme se k horské silnici
priblížili od Zell am See. Bohužel pocasí se príliš
neumoudrilo, takže jsme dali na radu lidí z infocentra
a s vidinou lepších zítrku jsme cestu nahoru o den
odložili. Pokud jedete s detmi, mužete navštívit místní
zoopark.
Naším náhradním cílem bylo mesto Kaprun a horské
prehrady nad ním. Po ceste nás ješte zaujal poutac
automobilového muzea. Jenže šipky nás dovedly
k hotelu, což nás zmátlo. Nicméne expozice se nachází
v jeho suterénu a spíš než muzeum pripomíná depozitár,
kde se tísní víc než 80 aut, 75 motorek, nekolik
traktoru, autobus a také stará lanovka z Kitzsteinhornu.
Mezi nimi jsme našli i jawy, pragovku nebo velorex. Za
návštevu a 6 eur vstupného to ale stojí.
Exkurze k prehradním nádržím Mooser-boden v dobe
naší návštevy ješte neprobíhaly (až od cervna), tak jsme
vzali zavdek lanovkou na Kitzsteinhorn, kde jsou i v léte
sjezdovky plné lyžaru. Lyže se nám do auta nevešly, tak
jsme se zde alespon za prekvapivých 10 eur najedli.
Jelikož jsme byli ubytováni v hotelu Goldried ve
meste Matrei in Osttirol na druhé strane národního
parku Vysoké Taury, náš hlavní cíl jsme vyrazili zdolat
od jihu. A rozhodne jsme toho nelitovali. Hned od
Lienze se silnice zacala kroutit a stoupat, takže jsme
poprvé porádne ochutnali ze schopností nové Z4, jejíž
podvozek a skvelé vyvážení umne maskují znacných
1,7t. Díky jasnému pocasí se nám ale tajil dech i z úžasných
scenerií zasnežených hor, ostre kontrastujících s až
neprirozenou zelení okolních luk.
Po zaplacení poplatku 28 eur v bráne v Heiligenblutu
pokracujeme ve strmém stoupání. Asi od 2000 m cestu
lemovaly až trímetrové snehové bariéry. První »
DO TANKOVAT PLNOU,
ZAPLATIT "VSTUPNÉ"
V PREPOCTU ASI 700
KORUN,A PAK UŽ NA
VÁS CEKAJí ZÁŽiTKY
zastávkou byla vyhlídka Františka Josefa (2369 m n. m.),
odkud jsme obdivovali ledovec Pasterze a severní stenu
Grossglockneru, s 3798 m nejvyšší horu Rakouska.
Najdete zde také velké informacní centrum, my jsme
však meli vetší radost z objevení ceského turisty, díky
kterému vznikly jízdní fotografie. Pak se vracíme kus
zpátky a na kruhovém objezdu pokracujeme smer Zell
am See. Zhruba ze 2000 m opet šplháme až na nejvyšší
bod Grossglocknerské silnice (2504 mL který se nachází
v 311m dlouhém tunelu pod Hochtorem (Vysoká brána).
Zatácka strídá zatácku. Míjíme Fuscher Lacke s expozicí
venovanou stavbe této unikátní silnice a jen o pár
kilometru dále projíždíme dalším tunelem pod Fuscher
Tarl, kde je krome pomníku stavitelum i vyhlídková
terasa. Toužíte-li ale videt až 30 trítisícovek, odbocte na
rozcestníku a po dláždené ceste se stoupáním až 13%
vyjedte na EdelweiBspitze - s 2571m nejvyšší místo,
kam se lze dostat autem.
Geografický vrchol již sice máme za sebou, nikoliv
ale ten jízdní. Od rozcestníku ve 2320m vás ke druhé
bráne ve Ferleitenu ceká 15km úsek se 27 zatáckami
a prevýšením skoro 1200 m. Nebýt tencící se zásoby
paliva, šestiválec si totiž pri ostrém tempu nárokoval
16,51, jezdili bychom nahoru a dolu jako blázni a znovu
a znovu žasli nad presným rízením, ostrými brzdami
a dábelsky rychlou dvouspojkovou prevodovkou.
Krome úžasných jízdních zážitku s BMWZ4 Roadster
jsme si z Grossglockner Hochalpenstrasse odnesli ješte
jednu památku - spálené celo i ruce. Zapomneli jsme
totiž, že v této nadmorské výšce má slunce hodne velkou
sílu. Za to ale auto nemohlo...