Miátuš - NB 1.8

[Lukyn32]

Předně bych chtěl pozdravit všechny členy zdejšího fóra a dovolím si vám představit miátuš 

Začal se psát rok 2014 a můj kamarád/kolega, díky kterému teď píšu tyhle písmena, mě doslova vymýval hlavu každou tu směnu, kterou jsem byl s ním.. Jelikož oba holdujeme autům, motorkám a vlastně všemu co pálí benzín nebo naftu, začal mi „vymývat“ hlavu vozem, který „je nejvíce oblíbeným roadsterem na světě“. Tedy zaujala mne ta představa, léto-dovolená-sem tam nějaká ta sranda se zadním náhonem. Představa se naplnila a tak jsem se dne 22. 9. 2014 stal hrdým majitelem jedné mx-5. Ovšem vše nasvědčovalo, že se tak vlastně vůbec nestane.. rád bych popsal v několika krátkých kapitolách, co vše se dělo před pořízením a po pořízení.. Tak teď už ke kapitole první.

I.
Ta začala jak jinak než trvalým non-stop sjížděním inzerátů na mobile.de, jak už tomu v mém případě bývá.. ovšem nebylo to tak, že jsem auto nutně potřeboval, ale říkal jsem si, co kdyby se objevil zajímavý kousek a já bych o něj mohl přijít  a skutečně objevila se černá mazda s 1.8, která měla pošramocené dveře u spolujezdce a malinko ťuklý blatník, který by šel bez výměny dílu opravit. Další neduhou byla vyšší spotřeba oleje. Ale v tu chvíli jsem si říkal, že pokud pro mazdu pojedu, dám do pucu možná zůstane doma a nebo možná půjde z domu. Jinak nevypadala nijak zhuntovaně a mě přepadl ten našeptávající hlas „Musím jí mít hned teď!“. Takže jsem zkontaktoval kamaráda Davida, který jezdí do Německa pro auta a německy umí snad lépe než česky.. Domluva s pánem uvedeným jako majitel auta byla velice obtížná, jednalo se totiž o soukromníka.. David říkal, že je to takový podivín a ať raději od toho nic nečekám, čímž mě trošku zabrzdil v mém těšení se. Nicméně dohodli jsme se, že v pondělí 22. 9. 2014 dorazíme na smluvenou adresu nejpozději okolo 18 hodiny. Pán prý potom neměl už čas. Vše bylo promyšlené a naplánované do posledního puntíku a tak jsme vyrazili od Berouna okolo oběda směrem na Regensburg, ve složení já, David a kluk, který měl Davida vystřídat při řízení, jelikož kluci se akorát vrátili s podobné akce ještě během pondělní noci, ve které já už nemohl dospat a těšil jsem se jak malej kluk. Cesta ubíhala a před Plzní jsme schytali pěknej slejvák, což moje motýlky v břiše trošku znervóznělo, ale nijak nerozhodilo. Za Plzní David zastavil u krajnice. Před námi v odstavným pruhu stálo bmw, které schytalo pěkné šrámy od svodidel. David zapřemýšlel a navrhnul, že se půjde zeptat, odkud jsou a pokud by to bylo při cestě směrem pro mazdu, můžem je hodit na nevytížený plaťák a kousek je svést, tím bych ušetřil i na dopravě.. já popřemýšlel a nic jsem nenamítal, celkem jsem byl rád, že zbydou chechtáky na jiný věci, který beztak půjdou do mazdy. Bohužel tohle bylo to nejosudovější rozhodnutí, který jsem udělal. Čekání na cajty se protáhlo, musel se sepsat protokol a nafotit a vše zdokumentovat. Takže už bylo něco po 15 hodině, když jsme vyráželi z odstavnýho pruhu s naloženým bmw. Já měl už tou dobou náběh na infarkt, protože černý scénář se vyplňoval a mě zase ten hlas říkal, že to do 18 hodiny nestíháme, ani mě nepovzbuzovalo to, když David po cestě volal majiteli a nemohl se mu nijak dovolat. Propukl jsem v paniku a snad bych i nejradši brečel, ale jen rezignovaně jsem seděl a vyměňoval si smsky s přítelkyní a popisoval ji jak je svět zlej. Ještě jsem zapomněl dodat, že to pondělí jsem měl volno, ale v úterý jsem již měl být od 7:00 ve své práci. Cesta pokračovala dál a na mě se usmála štěstěna, motýlci v bříšku se zase probudili. David se dovolal a majitel nás nasměroval do vedlejší vesnice, ve které trávil čas na zábavě. David domluvil vyzvednutí majitele mazdy v druhé vesnici okolo 20 hodiny. Když jsme dorazili na smluvené místo vyzvednutí, rozrazili se v místním gasthofu dveře a vyšla postava, která byla oblečena v hasičském. Ano byl to majitel mazdy, který se posadil k nám do přeplněného multivana a za trest, že na nás nepočkal doma do našeho příjezdu, musel sedět na ledničce místo na pohodlné sesli. Dorazili jsme k jeho domečku kde vyšla hasiče manželka a předala nám klíče od mazdy, následně otevřeli garáž a tam…. no pánové a dámy, motýlci mi málem bouchli v břichu.. byla tak nádherná, nijak extrémně orezlá, vypadala prostě šik prostě dobře.. Byla mi majitelem projevena důvěra a tak jsem se jel projet. Byť bylo už okolo 21 hodiny a má testovací jízda trvala něco okolo 10 minut, já se zamiloval. Po vrácení se zpět jsme dohodli podrobnosti jako cenu, vyřídili papíry a hasič měl asi po zábavě, nemohl se vrátit do vedlejší ulice a paní ho zavřela doma. To nám už bylo celkem jedno, protože jsme začali řešit problém ten, že podvál byl vytížený bmwéčkem a posádka chtěla odvézt do Mnichova. Takže na mazdu přišli české převozky a byla odparkována poblíž dálnice s tím, že až vyložíme bmw, tak cestou zpět přibrzdíme, naložíme a tradá domu. Souhlasil jsem, ale při odparkování na parkovišti jsem se s ní nemohl pořád rozloučit. Snad bych tam v ní i spal a počkal než si nás přijedou naložit při cestě domů. Tak se ale nestalo a my si frčeli směr Mnichov. Po vyložení bmw mi tak nějak začalo docházet, že to v úterý asi do práce nestihnu, jelikož už byly 3 hodiny ráno. Ale co hlavní bylo, že mazda kdesi na parkovišti čekala na mě, jako na zachránce, který přijede, naloží ji na podvál a odveze si ji do svého hradu, kde ji bude opečovávat. Zpáteční cesta pokračovala a David přenechal od Mnichova řízení svému kamarádovi a do navigace mu nastavil místo, které zadal jako místo, kde mazdička čekala. Ve 4 hodiny nás probudil Davidův řidič s tím, že nemůže vůbec najít místo, kde má mazda stát. Krve by se ve mně nedořezali, motýlci fuč a zabijácké úmysly v hlavě. Takže jsme museli jet na místo, kde původní majitel měl mazdičku uklizenou a kde proběhlo naše první setkání s miatuš. Odtud jsme jeli popaměti a v 5 dorazili na místo, kde stála jako kůl v plotě.. na prázdném parkovišti před kasinem. Pak už bylo vše šup šup, naložili a pelášili směr domu. Ranní dotankování na Onu mne probralo, to už bylo chvilku po 7 hodině, ale co mě to bylo jedno, já měl miátuš na valníku. Ale ta sebereflexe mi nedala a tak jsem nadřízenému napsal, že se malinko opozdím. Do práce jsem dorazil po 10 hodině. Tím končí první kapitola

II.
Tři dny stačily na to, abych dokázal miátuš a sobě dost ublížit. Takže od úterního příjezdu, kdy jsem vypadal jak příznivec konopí a stále měl hubu od ucha k uchu, vzal jsem přítelkyni a po práci jsme jezdili a jezdili. Naštěstí jsem měl propůjčený zelený čísla, takže jsem se tolik nebál. Ovšem se stala nemilá příhoda už ve čtvrtek, kdy hlídání synovečka skončilo převozem RZ-etou na bulovku, kde malému šmudlovi museli dát náplast na čelíčko. Bohužel jsme ho se ženou nestačili dostatečně ohlídat, a když ten prďola běžel v obýváku směrem k nám, bačkůrka se mu smekla a on hlavičkou narazil do konferenčního stolku. Naštěstí se synovečkem vše dobře dopadlo a v pátek byla řada na mě, ale to jsem ještě netušil. Jelikož pátek jsem měl volný, domluvil jsem se s bráchou, že mu přijedu vokázat miátuš na Kladno. Ráno už jsem ani nemohl dospat a tak jsme se domluvili na ranní snídani. Při cestě na Kladno jsem se dostal do vláčku, kde první jel špunt kamion a za ním nový tuareq, další dvě auta a já v miátuš. V jednu a tu samou chvíli jsme se rozhodli s turkem předjet špunta, já i dvě auta přede mnou.. Miátuš mě překvapila, protože bleskem vystřelilal a já už byl nalepený na turkovi, který se snažil ukázat sílu naftové v6. Jelikož jsem moudřejší a moudřejší vždy ustoupí, řekl jsem si, že ho nebudu trápit, že výkonu na jeho předjetí mám dost a tak jsem ho nechal poodjet. A pak, pak přišla ta osudná chyba. Před průjezdem 90stupňové zatáčky jsem si zkontroloval protisměr a viděl, že nic nejede. I rozhodl jsem si projet zatáčku driftem tak, jak to dělá Clarkson, když se mu pod ruku dostane nehorázná masa výkonu. No drift to moc nebyl a tak jsem se hec a jaký sem to blbec, trhnul jsem s volantem a přidal. Jak bych to shrnul.. Ze silnice jsem koukal chvíli do křoví, pak na pole, pak křoví pak pole, pak křoví a excelentně jsem zaparkoval ve škarpě. Airbag mi roztrhnul nos a já nemohl vystoupit ven, musel jsem nakonec střechou. Když jsem se vyškrábal ven, kluk v turku se vrátil a ptal se, jestli jsem v pohodě, že to vypadalo hrozně. Poděkoval jsem a řekl, že vše ok. Začal jsem si nadávat, jaký jsem to pako! Vím, že pokud by seděl někdo vedle mne, nebo pokud by jelo auto naproti, nikdy bych takovou p*čovinu nedělal, to můžu odpřisáhnout. No nic, musel jsem začít řešit situaci. Volal jsem kamarádovi a prosil ho o to, aby bleskurychle sednul do odtahovky a přijel pro mne. Tady malinko odbočím. Jsem založením sarkastista a rád si dělám občas srandu i z lidí, což se mi v téhle chvíli vymstilo. Marek si po celou dobu myslel, že si dělám zase legraci.. nedokázal jsem ho přesvědčit, ale nakonec jsem ho zlomil. Později mi říkal, že mu to přišlo divné a až když slyšel jak kolem zastavovali lidi a ptali se jestli jsem ok, tak znejistěl a skočil do odtahovky a doslova přiletěl Miátuš se dala na odtahovku a tím vše skončilo, pak následoval převoz do garáže a zamyšlení se nad sebou a co se vzniklou situací dál. Ale tím končí druhá kapitola.

III.
Když už jsem si ujasnil v hlavě, jaký jsem to měl štěstí, rozhodl jsem se zasednou k mobile.de. Mou volbou bylo přivézt miatu v té samé barvě. A vše se opakovalo, našla se miata v černé barvě akorát s ko motorem, někde u francouzských hranic.. po posledním výletě s Davidem jsem od výletu upustil a domluvil se, že David se na ní zajede podívat a dá vědět, zda využiju miatu k tomu, k čemu potřebuju. Klaplo to a koncem roku ještě přijel dárce orgánů. Tím pro mne rok 2014 skončil. Rok 2015 začal rozebíráním a připravováním miátuš k návštěvě klepmíry. Když už bylo vše připraveno, začal jsem přemýšlet, kdo ze dvou doporučených klepmírů vyhraje mé výběrové řízení . Tak a teď začíná dost zvláštní děj, kterým se miátuš začala zapisovat pod kůži. Po vyhraném výběrovém řízení (v mé hlavě), jsem se domluvil se člověkem, který byl jedničkou ve svém oboru a dost mě nadchl. Zbyňďa mě ujistil, že do 14 dnů bude miátuš hotová, ještě si pamatuju, že ten den kdy jsem jí vezl k němu na dílnu, jsem se Zbyňďou prokecal celé odpoledne a nestačil jsem se divit, jaký má celkový přehled a takových informací, prostě velký sympaťák. Já byl rád, líbil se mi jeho přístup a věřil jsem že on je ten typ člověka, který je poctivý a neumí práci ojebat.. No utekl týden, 14 dní a když už to bylo měsíc, zavolal jsem Zbyňďovi a dozvěděl se, že Zbyňďa měl den po mém transportu miáty na dílnu mozkovou příhodu ve spánku a už se neprobudil. Celá ta situace mi byla moc líto. Neuvěřitelný jak ten život běží. Nezbývalo mi než přijet a miátuš naložit a odvézt. Pak už jsem kontaktoval klempíru Milana, který je také špička ve svém oboru. Dohodli jsme se a na miátuš měl začít dělat jeho brácha, který dostal za úkol odvrtat body na místech, který byly na výměnu. Opět zasáhla vyšší moc a den na to co zaparkovala na dílně, Milanovýmu bráchovi zemřela manželka. Tím vše bylo zpečetěno a na opravu se chtěj nechtěl chystal samotný Milan. Jeho brácha se bohužel ze ztráty nedokázal vzpamatovat a tak po půl roce stání se Milan rozhoupal a už si začal brousit zuby na miátuš. Zní to asi neuvěřitelně, ale pro Milana přijela RZ-eta. Uvolnili se mu žlučové kameny, pár dní si pobyl na jipce. Tím vše zase skončilo a já si miátuš zase vezl do garáže. To vše se odehrálo během roku 2015. Rok 2016 proběhl rychle a tak na miátuš nebyl čas, jelikož z přítelkyně se stala manželka a podobné pro mne zásadní změny, které v mém životě nastali. Až nyní jsem se rozhodl vše oživit.

Tak toť asi pro představení, jak mi miátuš ukousla kousek srdce.

Mým snem je dát holku do originál stavu, teď hlavně plechařinu, motor, dovozovku a čísla. To je má představa. A až bude fit, budu si vymýšlet další věci.

Fotky se budu snažit dodat.

[Pavel260]

Vítej, zajímavý příběh. Hlavně že si drift přežil bez úhony.
Rok 2015 teda pěkně na hovno, skoro bych měl strach to kamkoli vést )

[Lukyn32]

Souhlas, musel stát při mne anděl strážný, když rozum měl absenci.. každopádně klempíru Milana jsem dostatečně ukecal a nyní o víkend se rozhodne co a jak, mě čeká na miatu hodit zdravou nápravnici a podívat se, kde se co bude rovnat.. při té příležitosti budou vyměněny nosníky, dnes m8rinek odeslal repaplechy. Už mám zase ty motýlky v břiše jak se těším až bude to nejhorší za námi.. jelikož nejsem klempýra, vidím vše hodně dramaticky..

[Lukyn32]

Slíbené foto:

[TeeJay]

Až se mi to ani nechtělo číst, ale začetl jsem se a začalo to být záživné

No co bych ti k tomu řekl, se svojí černou NBfl 1.8 se mi stalo něco podobného, s tím rozdílem, že to nebyly 3 dny, ale 3 měsíce od koupě, na sněhu a ani zdaleka ne tak dramatické a v takové rychlosti. Takže jen lehkej ťukanec, kdy jsem doklouzal za blbou zatáčkou rychlostí chůze do stěny domu... a následně bylo nutné urychlit vyvaření nosníků a vyměnit blatník. Pár fotek a povídání tady viewtopic.php?f=19&t=3839&start=90#p91169

A nemůžu si pomoct, ale třetí odstavec na mě působí tak, že ke komu auto přivezeš, ten zemře nebo se mu něco špatného stane takže ti vřele doporučuju tohle nikde, kam auto vezeš, nevyprávět, jinak by se dotčení mohli vážně začít bát o svůj život

Každopádně chválím výběr barvy i generace, snad jen mohla být faceliftovaná a pak jsem si taky říkal, že by možná bylo jednodušší přeskládat lepší díly z prvního auta do druhého, ne naopak, ale neviděl jsem je, tak nevím

[Lukyn32]

Teejay: To jsou prostě ty nevinný driftíky sám jsem si řekl, že až miata bude zase v kondici, první do čeho investuju bude škola smyku, či tak něco podobnýho.. abych poznal víc charakteristiku podvozku a neopakoval se celý děj znova.. koukal jsem už před na Tvé vlákno a koukám, že sis taky pěkně užil.. "kočkolapka" je fakt moc pěkná
Dneska bych už taky vybral nbfl, ale v té době jsem vůbec neřešil, popravdě spíš nevěděl.. na druhou stranu cena za miatu byla taková, že odmítnout tou dobou nabídku, asi bych si dodnes rval vlasy..
Důvod proč jsem nešel cestou přeskládání je, že daily je jedna z prvních NB (98), ale hlavně papírově je to 1.6 (ko motor)
Co se týče koroze jsou na tom obě stejně, nosníky na výměnu.. Takže si akorát přidělávám práci s předkem, který je u miaty pomuchlaný a který použiju z daily.. Ale hlavně použiju vše v barvě.. Nicméně mě čeká ještě, teda klempíru, změřit nosníky, jestli se předek nehnul nesprávným směrem, ale po předběžné konzultaci to vypadá, že předek se hnul před kloboukama.. O víkendu nahodím zdravou nápravnici a ta snad ukáže něco víc.

[LuckyK.]

Vítám tě,je to dost napínavej přiběh...a strašná smůla samozřejmě, já bych to snad nevydržel s nervama Poslední odstavec mi přijde taky takovej zvláštní, rozhodně tě nechci strašit, ale nedá mi to nenapsat....Je to skoro jako Legenda Jamese Deana a jeho Porsche 550, prý kdokoliv s tím autem měl co dočinění toho postihla nějaká smůla, dokonce i díly které byly použitelné po nehodě a daly se do jiných vozů tak tam pak zlobily a dělaly neplechu Trochu to zas uklidnim, protože ten příběh je prý dost přibarvenej. Popřeju hodně štěstí při dávání miátuš dohromady, myslím, že si to po těch peripetiích zasloužíš a dobře to dopadne. Ten pocit až to dáš dohromady bude po tom všem k nezaplacení

[Robo96]

no tie cierne NBcka su asi nejake zakliate (alebo su vodici lavy), moja cernota tiez isla pod noz mesiac po kupe
nechapem ako si mohol tak dlho bez nej vydrzat... moja stala len dva mesiace a v sobotu, ked uz bola hotova z lakovne mi klampiar povedal ze to neda a bude az v pondelok tak som zobral naradie a auto som si este v sobotu u neho doskladal sam a uz ma nebolo

[Lukyn32]

LuckyK.: no máš pravdu, je to taková "little bastardka" a děkuji, na ten pocit se opravdu moc těším, už už aby to bylo

Robo96: teda jsem rád, že v tom nelítám sám.. každopádně ten rok, ke kterýmu se váže III. odstavec, tak už nebyla chuť jakkoli, cokoli řešit. Pak rok nato byl zase dost zásadní svatba, změna působiště v práci apod.. no a letos na nás vybafnul synek, takže jsem si řekl, že než bude mít papíry, dám miatu dohromady. Ale na opravu mám už jen 17,5 roku.. Pokud klempírové dostojí slibů a miata snad už povolila a vychladla, než aby někomu zas ubližovala, tak doufám, že příští léto se vykutálí z garáže po svých.
Dokážu si představit tu netrpělivost co si člověk neudělá sám... takže bys přijel helfnout při skládání?