Nový majitel
Nalákalo mě, když jsem od Mika opakovaně slyšel, jak je z toho auta nadšený. Hned u benzinky jsem omylem zařadil zpátečku místo jedničky, při rozjezdu ze stopky nastal moment "kdy už ta spojka zabere" (až skoro nahoře), při řazení 2 mi zůstala hlavice řadičky v ruce... takže můj první dojem byl "tak tohle fakt nechci". Dál už to mohlo být jen lepší
Po chvilce mi došlo, že "to na ten plyn reaguje děsně pomalu" je jen mylný dojem daný tím, že motor skoro není slyšet. Otevřeným šíbrem a okýnkama jsem víc slyšel svoji mazdu před sebou, než šepot šestiválce pod kapotou. Prostě po přesednutí z MX5 je potřeba se naladit jinak, vše co MX5 zvýrazní, E34 decentně utlumí, i v zatáčkách působí klidně a sebejistě, jen pohledem na budíky jsem opakovaně zjišťoval, že nejedu tak pomalu, jak se mi zdá. E34 je prostě pohodlné cestovní auto a to dělá výborně, přitom i klikatou kokořínskou okreskou se propletlo tak, že mě to bavilo (až na moment, kdy mi v Nosálovském kopci před vracákem opět zůstala v ruce hlavice řadičky
... asi bych se měl zamyslet nad svým stylem řazení) Opravdu bych neřekl, že to auto váží bezmála 1,5 tuny. Samozřejmě jsem jel s větší rezervou, na tak velké auto vůbec nejsem zvyklý, před sedadlem spolujezdce se vezla Fidorka a byl bych rád, aby mě při příštím setkání vítala stejně radostně jako dřív...
Byl to nakonec pěkný zážitek a svezení se mi líbilo, ale jako nový majitel se úplně necítím, i když trochu mi to přece jen vrtá hlavou. Zatím jsem vždycky jezdil s auty, kde priorita byla spíše zábava než pohodlí a u mojí MX5 se o pohodlí moc mluvit nedá, tak z toho vznikají tyhle nápady... nebo prostě jen stárnu
Každopádně Mikovi moc děkuju za půjčení a doufám, že se po čase taky rád svezl v MX5. (Aby pro všechny stroje co má na zahradě nezapomněl, že odpověd je vždycky Miata
)