No, já... Největši kus, tedy výměnu ramena a kosti stabíku, provedli kamarádi spolugarážníci. Se strhnutím starého blatníku zase pomohl Filip odsud z fóra. Já si jen porovnal chladič a až mi
někdo odvrtá šroub, ke kterýmu se neohnu, tak už si to snad napasuju sám teda
A doufám, že ji dlouho nebudu muset zas opravovat. Časem asi dostane komplet novej předek z nějakého dárce dílů. Pravej blatník není vespod nic moc, nárazník zažil lepší časy a jakostní levý blatník v komplementární barvě je taky docela sežranej a zkroucenej. Nojo, prostě už to nikdy nebude hezký auto.
Popravdě řečeno jsem fakt rád, že můžu na chvilku utéct do garáže, protože bejt šest týdnů vytrženej ze svýho obvyklýho života a jen sledovat, jak se blíží termíny věcí do školy a podobně, to fakt není nic moc příjemnýho... No, ale nějak se s tím popasuju. Snad. Studia se přeceňujou