Vždycky si s humorem vzpomenu na reakce své takřka pětasedmdesátileté mámy.
Já: Mami, koupím si kabriolet.
Máma: To je blbost, pořiď si něco praktického.
Koupil jsem kabriolet (vysvětlovat jí, co je to roadster, se ukázalo být nad mé síly)...
...
Já: Mami, pojedeme za tetou z Velkých Karlovic přes Makov.
Máma: Ne, do toho nesednu, nechci se zabít.
Po dvou hodinách...
Máma: Ok, ale střecha bude nahoře.
Já: To je v pohodě, vem si šátek.
Máma: Ne, bude nahoře.
Po dalších dvou hodinách jízdy...
Máma: Ty stromy nad námi jsou nádherné. A ani tu moc nefouká.
Já: Vždyť jsem ti to říkal. Takže líbí?
Máma: Už chápu, proč sis ho koupil.
...
Přijeli jsme k tetě...
Teta: Do toho bych v životě nesedla, jsi odvážná, Maruško.
Po dvou hodinách a okružní jízdě po okolí Žiliny...
Teta: To je bezva zážitek. Zavolám synovi a dceři, svezeš je taky?
...
Tou samou cestou (přes Makov) jsem o den později vezl ségru. Trošku jsem to švihal. Po dojetí do cíle cesty...
Já: Tak co ségra, nebála ses?
Ségra: To bylo boží, kam pojedeme zítra?
MX-5 je jako mor...
P. S. V okolí svého domu už jsem povozil cca 20 dětí. A totálně zabil čtyřletý syn nejlepšího kamaráda ze vsi. Prolezl celé auto, na všechno si sáhl, vše zmáčkl. Pak vylezl a povídá: Tý jó, stlejdo, ty to máš teda vymazlený. Až budu velký, chci to taky...