Taky přidám historku. Ale spíš, než že bych to neplánovaně ztratil, jsem to... no však uvidíte
Doma a na chráněných parkovištích nezamykám auta. NO a ještě s bývalou anniversárou jsem míval tendenci nechávat v létě při horkých dnech před prací i otevřenou střechu, popřípadě spuštěné okna - abych neměl v autě milion stupňů. Kolegové tento můj zvyk odpozorovali a jednou tak spěchám z práce ke své modré krasavici, nestíhám jak sviňa a asi 20 metrů od auta mi začlo být jasné, že je něco jinak...
Jinak bylo to, že jsem měl celý vnitřek zasypaný polystyrénovýma kroupama zhruba do úrovně rádia. Cca po 5 minutách jsem se prohrabal k pedálům a jelikož jsem vážně děsně spěchal a potřeboval to nějak vyndat, rozhodl jsem se jet... následujících 5 kilometrů jsem byl jako popcorn! Zatoulané jednotky krup pak náhodně vylétávaly z pod sedadel zhruba ještě další 2 měsíce.
Kolegové se mohli posrat smíchem, zvyk o nezamykání a nezvaírání mě to asi na měsíc přinutilo přerušit